Soběhrdy 19. 4. 09

Bílá neděle - Provodní

Petr Turecký

Introit

Žalmy 118:1  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 

Žalmy 118:14  Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.

Žalmy 118:21  Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.

První čtení

 Zacharjáš 8:23  Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se chopí deset mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: »Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.«"

Druhé čtení

Jan 20:19 - 29  

Kázání

Co to znamená přemoženi Kristem? Být přemoženi, jako byl přemožen Tomáš, když padl Ježíšovi k nohám, nebo když padl k Ježíšovým nohám apoštol Pavel.

Byla to Boží moc, jiná, než lidská. Moc Boží vstoupila do tohoto světa jako odpuštění. Jako víra a naděje.

Boží Moc s probodeným srdcem.

Není určitě náhodou, že J se legitimoval svými ranami – teprve, až učedníci spatřili tato stigmata – znamení smyslu jeho pouti, pochopili, že před nimi nestojí pokušitel, ale skutečný J.

Pokušitel by před nimi stál ve svalnatém bezchybném těle jako holyvůdský herec. jako to chtěla ukázat např. závěrečná scéna z filmu umučení JK.

Ne, v Bibli je to jinak. J nepřichází v dokonalém těle jako z reklamy na pánské voňavky.

Bible mnohokrát a různými způsoby zdůrazňuje, že J nebyl vzkříšen do stejného těla, jen jaksi hezčího a svalnatějšího, jak nám to chce namluvit lidská představivost.

Učedníci J-e nepoznávají podle tváře, podle fyzické podoby.

Apoštolové a učedníci se nesetkávají s J-em – v podobě, v jaké ho viděli, když mezi nimi chodil. Průchod Velkým Pátkem, Bílou sobotou, průchod nekonečným odcizením od Otce, průchod peklem, i samo vzkříšení jej změnilo, proměnilo.

Přišel v těle oslaveném. Přišel v proměněném těle, které je viditelné branou víry a naděje. Toto tělo už nepatří našemu světu. Proto je už nedokazatelné důkazy tohoto světa.

Podle těla ho učedníci nemohli poznat. Ani podle hlasu. Nebo barvy očí.

Ale poznali ho podle ran, podle způsobu, jak s nimi mluvil a co cítili, když byl s nimi.

Vzkříšení přesahuje naše představy, které si o vzkříšení děláme.

Proto není příliš šťastné pokoušet se nějak oslavené tělo JK vměstnat do nějakého filmu a říkat: takhle to vypadalo. Taková manipulace s Biblickou zvěstí se mi jeví jako svatokrádežná. Už jen proto, že velké množství lidí toto ztvárnění mate a bere jim možnost hlubšího náhledu, hlubší víry.

Proto J důsledně varuje Marii Magdalskou, aby se ho nedotýkala. Nedotýkej se mne!. Naléhavě žádá.

Nechtěj mě vlastnit! Nechtěj strhnout roušku tajemství a podržet je jako předmět vlastnění!

Jsem na cestě k Otci, mě nemůžeš zastavit, ale musíš mě následovat.

Když uvízneme v zajetí zázraku, nedojdou nám další souvislosti. Podobně jako když J na začátku své pouti zdůraznil, že nepřišel, aby dělal zázraky – ale přišel, aby odpouštěl hříchy.

Tuto linii musíme sledovat, aby nám neunikl smysl evangelia.

Jak je ale možné, že naopak J Tomášovi říká: vlož prst do mého boku! Tím ale nechce říct: pomocí fyzického důkazu začni ve mně věřit!

J říká: dotkni se mě, abys viděl, že rány jsou skutečné. Jsou to rány, skrze něž se vám dávám poznat. Podle nich mě poznáte. Všude tam, kde budou přítomny tyto rány, já jsem!

Vzpomeňme co říká v Mt evangeliu:

Matouš 25:37  Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? 38  Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? 39  Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´40  Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´

Určitě není náhodou, že v Bibli nenajdeme nic o tom, že by se Tomáš J-e skutečně fyzicky dotkl. Evangelista Jan chce ukázat, jak máme J-e hledat. Proto jsou blahoslavení ti, kteří neviděli a uvěřili.

Tomáš uviděl J-ovy rány a byl přemožen. I my můžeme být jeho ranami přemoženi.

Své rány ukazuje i nám, abychom měli odvahu sejmout vlastní masky a šminky, abychom uviděli vlastní rány – které sami před sebou skrýváme, rány, které jsme způsobili druhým.

T. Halík ve své knize „Dotkni se ran“ píše: Albert Speer, Hitlerův hlavní architekt a později ministr zbrojního průmyslu, vysvětloval po válce své dceři: „Musíš si uvědomit, že já jsem jako architekt měl ve svých dvaatřiceti letech před sebou ty nejnádhernější úkoly, o jakých jsem mohl snít. Hitler tvé matce řekl, že její manžel by jednoho dne mohl projektovat budovy, jaké nebyly k vidění po dva tisíce let. Člověk by musel být mravně velkým stoikem, aby takovou nabídku odmítl. Ale takový jsem já rozhodně nebyl." Speer dodává, že chtěl být především architektem a že tedy ze strachu, že odhalí něco, co by ho mohlo odvrátit od jeho cesty, zavřel oči." Většina lidí ve stejném duchu a ze stejného důvodu - a za mnohem menší misku čočovice – jsou ochotni zaprodat svou duši moci tohoto světa.

Setkání s Kristem je nebezpečné, protože svými ranami nám snímá slepecké brýle, otvírá oři a odvádí nás od těch našich cest, na které se tak často a rádi vydáváme „se zavřenýma očima".

Tyto rány nám také dávají uvidět všechny trpící v Kristově jménu. Všechny, kdo se nenechali vtáhnout do hry násilí a zloby – kteří si vyprali roucho v Beránkově krvi. Ti budou slavit večeři s Beránkem a zpívat novou píseň: Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě – protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi se všech kmenů, jazyků, národů i ras. Jsou pečetě, které mohou rozlomit pouze stigmatizované – zraněné ruce.

Podle těchto probodených rukou poznali učedníci svého Pána.

J nebyl vzkříšen jen pro samotné vzkříšení. Byl vzkříšen, aby naléhavě volal své učedníky k pokračování svého díla uzdravování, odpouštění.

Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny. Komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou. Což jste neviděli na kříži, kam až mohou vést hříchy, které nejsou odpuštěny a zloba, která není uzdravena, násilí, které není zastaveno silou toho, kdo ránu přijme, ale už ji nepošle dál?

(Halík, 107).

JK nám jednou provždy ukázal v čem spočívá jeho království a v čem spočívá moc královstvích tohoto světa.

Pohled do zrcadla velikonočních událostí, J-ových ran, umožňuje prohlédnout a nechává otevřenou otázku, jak si to vidění vyložíme, a jak s ním naložíme.

V listu koloským je zvláštní verš, který jsme slyšeli i před týdnem při konfirmaci.

Koloským 2:17b skutečnost je Kristus.

Poslání

 Římanům 3:21  Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky,

22  Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu:

23  všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;

24  jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.

25  Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.

26  Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.